1. Jak se již píše v sekci "Předpoklady pro jízdu na skibobu", nováček by měl mít zvládnutou jízdu na kole a lyžích nebo bruslích (i kolečkových).

2. Na mírném svahu si vyzkoušíme chování minilyží, zkusíme obloučky a brzdění. Pak bez skibobu na vlek.

3. Až získáme jistotu na minilyžích, totéž opakujeme se skibobem. Brzdíme hraněním, popř., pluhem lyžiček nebo po troše praxe smykem celého skibobu. Nouzově brzdit se dá patami minilyží.

4. Jízda na vleku je pak věcí cviku. Skibobista jede vestoje na minilyžích se skibobem mezi koleny nebo se skibobem u některé z nohou.

5. Důležité je, aby si nováček "nevyrobil" zlozvyk, jehož nepříjemné důsledky se neprojevují při běžné jízdě. Jedná se o zlozvyk nadzvedávání řídítek při brzdění. Nadzvednutím přední lyže nad sníh jezdec místo na 2 + 2 lyžích jede na 1 zadní lyži a 2 minilyžích.. Předek nemá kontakt se sněhem, je neovladatelný a hrozí zvrtnutí skibobu a jeho "položení" na bok pod jezdce. Je důležité, aby si nováčci zprvu kontrolovali při jízdě, zda jsou neustále opřeni pažemi shora o řídítka. Tím je zajištěn kontakt přední lyže se sněhem a ovladatelnost skibobu je optimální. Dá se na brzy zvyknout.

6. Podle dopisování s nováčky a po mnohých chvílích na sjezdovkách při půjčování skibobu mohu tvrdit, že jízda na skibobu je velmi intuitivní a nováček zcela běžně po 2 - 4 hodinách "učení" zvládá bezpečně sjet kopec v tempu ostatních členů rodiny na lyžích. (Nejedná se samozřejmě o černé sjezdovky.......)

7. Po zvládnutí základů jízdy na skibobu je vhodné řídit se zdravým rozumem a Desaterem skibobisty.

Poznámka: "Talentovaní jedinci mohou některý z uvedených kroků přeskočit."